Z historie města

Krátký přehled historie města:
Město Stod je rozloženo v mírném údolí, kterým protéká řeka Radbuza, asi 25 km jihozápadně od Plzně. S první historickou zmínkou o lokalitě se setkáváme v r. 1235,
kdy král Václav I. věnoval ves zvanou Stod nedalekému klášteru premonstrátek v Chotěšově. Osídlení v prostoru nynějšího města je patrně starší – vždyť sousední Chotěšov, kde nechal kolem roku 1200 založit blahoslavený Hroznata premonstrátský klášter, je připomínán již v roce 1115.
Pro obec je velmi důležitý letopočet 1315. Toho roku nechal král Jan Lucemburský povýšit vesnici Stod na městys. Svědčí to především o tom, že se vesnice rychle rozrůstala, a že ležela na důležité dopravní tepně mezi východem a západem. V 60-tých letech 14
. století měl Stod kolem 400 obyvatel. Věrnost klášteru byla jistě příčinou, že Stod získává na přímluvu chotěšovského probošta od panovníka Karla IV. v roce 1363 další práva a svobody. Bylo to především právo dědičné, právo soudní, vedení městské knihovny
a právo užívání městské pečetě. Vzhledem k tomu, že původní znamení ze soudní pečetě,
užívané ještě v roce 1850, bylo plasticky zobrazeno ve štítu stodské radnice při její
výstavbě, rozšířil se názor, že jde o městský znak.
A proto od šedesátých let začal městský národní výbor užívat toto zmíněné pečetní znamení jako městský znak.
Na počátku husitských válek stáli obyvatelé městečka na katolické straně, ale když husité vedeni Janem Žižkou dobyli v lednu 1421 chotěšovský klášter, mnoho jich přešlo na stranu husitů. Poddaným se dostalo některých úlev. Rozšířilo se především dědičné právo i pro chalupníky a byl jim umožněn přístup i do obecní rady. Ale to všechno trvalo jen do té doby, kdy zde byla husitská posádka.
Jen dvě listiny v dějinách Stoda sahají do 16. století. Je to listina o německém právu várečném, které bylo městu propůjčeno výnosem probošta Matyáše v roce 1544, a tím bylo umožněno Stodským zřídit sladovnu a pivovar. Druhé takové privilegium pochází z roku 1550 a císař Ferdinand I. v něm uděluje městečku právo výročního trhu. To všechno ukazuje, že městečko se mělo čile k životu a slibně se hospodářsky rozvíjelo. Proto není divu, že se brzy také objevují zprávy o zřízení poštovního úřadu. Na ministerstvu pošt v Praze je uložena mapa z roku 1547, kde je již označena stodská poštovní stanice.
Hospodářský rozkvět však byl zastaven třicetiletou válkou. Chotěšovský klášter byl několikrát vypleněn a městečko Stod bylo na pokraji zkázy. V dubnu 1648 naposledy opustili zbývající obyvatelé svá obydlí, aby se ukryli v lesích Vrabiny před švédskými vojsky generála Königsmarka. Podle Berní ruly z roku 1654 žilo tehdy v městečku celkem 230 duší. Lidé byli většinou bez přístřeší a bez nejnutnějších životních potřeb. Do vylidněného městečka, jakož i do celého klášterního panství, povolal probošt mnoho rodin z Teplé, Lokte, ale také z Bavorska. Tím vlastně započala germanizace tohoto kraje.
V roce 1850 se stává Stod městem. To už zde stálo více než 180 domů, ve kterých žilo něco
kolem 1500 obyvatel. Pracovalo zde celkem 79 cechovních mistrů. Mezi nimi bylo 8 pekařů, 12 řezníků a šenkýřů, 10 obuvníků, 10 hrnčířů a mnoho dalších řemeslníků. V té době se zde nacházely 2 mlýny, dvě cihelny a dva pivovary. Také se zde vyučovalo
ve třech školách. 14. října 1861 byla zahájena železniční doprava na trati Plzeň – Furth im Wald.
Rozvoj města byl přerušen v roce 1938 okupací. 6. května 1945 osvobodila americká armáda město a brzy přicházejí noví osídlenci.