WoodStod 2004 – druhá fotogalerie + rozhovor

WoodStod 2004 je za námi, tak jen krátké ohlédnutí za tímto minifestivalem. Jak to tam vypadalo, kdo tam hrál, co se zlepšilo o proti minulému ročníku atd., tak na tyto a možná i jiné otázky naleznete odpověď v následujícím článku …
Na úvod pár slov (když už jsem to slíbil), jak vůbec vznikl název WoodStod. Jednou napadla jednoho člověka ze Stoda (mimochodem jeden z organizátorů 🙂 taková myšlenka, že by se mohlo sejít pár lidí, co vyznávají hru na zvláštní nástroj zvaný Didgeridoo, [čti dydžerido] – laicky popsáno: taková dřevěná dutá dlouhá trubice, která vydává, takové zvláštní hluboké až mystické zvuky a společně si zahrát. Bylo jej možné slyšet chvilku před vystoupením skupiny V3Ska. To bylo jen krátce ke vzniku názvu a teď už
k akci samotné. Jako před každou takovouto událostí, musí proběhnout nějaké promo – reklama, jinak tomu nebylo ani u WoodStodu. Chtěl bych vyzdvihnout hezký barevný plakát, který se mi moc líbil a hlavně byl nalepen skoro všude, kde se lidé nejvíc pohybují. Jedna věc mi možná přišla trošku zvláštní a to jak na mě plakát poprvé zapůsobil. Kdybych totiž nevěděl o čem WoodStod je, usuzoval bych podle plakátu, že se jedná o techno párty, i když samozřejmě při bližším prostudování, jména kapel mluví sama za sebe 🙂 Údajně, dle informací z kuloárů 🙂 nebylo příliš času a tak nakonec plakáty vypadají takto a mně se líbí 🙂 Kdo tedy alespoň náhodně sleduje plakátové plochy, o WoodStodu se dověděl. Začátek byl plánován na čtvrtou hodiny odpolední. Prostředí bylo opět vhodně vybrané – parkoviště před bývalými kasárnami ve Stodě, i když mi na začátku přišlo opticky malé, bylo to jen zdání které klamalo. Po obou stranách parkoviště, byly postaveny stánky s občerstvením, které měly docela pestrý výběr,
co se pití i jídla týče. A jelikož tam stánků bylo asi pět, nikde se netvořily skoro žádné fronty a člověk byl hned obsloužen. Samotná akce začala pozvolna, lidé se trousili pomalu, ale tak nějak skoro pravidelně, takže výsledný efekt návštěvnosti byl myslím uspokojivý. Údajně se přišlo na WoodStod podívat něco kolem čtyř stovek návštěvníků a asi deset psů, což považuji za relativně dobrou návštěvnost =o) Lidé se bavili, ale tancovat se jim moc nechtělo, alespoň ze začátku ne. Do varu se dostali až když začalo
hrát Švihadlo. Už jen když se proslechlo, že jsou tady, začaly se hromadit davy před návěsem, kde kapely vystupovaly. A rozhodně to nebylo tím, že by předchozí hudební produkce byla nějak špatná, prostě asi jen nenašli tu správnou taneční odvahu, když tedy nepočítám tři, možná čtyři zbloudilce, nebo spíš odvážlivce, kteří to rozbalili celkem spontánně, při skupině Zavřít, která na mě osobně také zapůsobila, takovým svižným hardcorovým tempem. Před nimi hráli ještě Taras Bulba, což taky nebylo špatný, akorát nebylo moc rozumět punkovým textům, ale jinak taky dobrý. Jako první kapela vystoupila Efection, trocha hardcoru na začátek neuškodí. Zajímavostí bylo vystoupení skupiny Profesor Ikebara, jejíž hudební styl je možná obtížněji definovatelný, ale řekl bych, že se to hodně podobalo jakési relaxační hudbě =o) taková příjmená změna 🙂 Švihadlo je jasný, jeho ragee rozproudilo většinu návštěvníků, kteří rozvlnili svoje boky, hned při první písničce. Zdálo se mi, že jak spustili, tak jakoby zvuk byl o trošku čistější. Možná to byl jen můj subjektivní pocit, ale přišlo mi to tak. Padlo pár přídavků a černošský zpěvák se rozloučil, mimochodem měl zajímavé uvádění písniček, takové vtipné a duchaplné. Na Švihadlo hezky navázala domácí kapela
V3Ska, která rozprouděné fanoušky nenechala v klidu. Festival nabíral na obrátkách. Po půlnoci vystoupila ještě poslední skupina Mrtvej Vaněk se svým punkem. Když budu rekapitulovat a porovnávat s prvním ročníkem, hlavně po organizační stránce, řekl bych, že se organizátoři poučili a WoodStod se povedl o 100% lépe. Za zmínku stojí, že Radnice tentokrát přiložila ruku k dílu a vyšla organizátorům vstříc, což není pravidlem. Na druhou stranu, ani organizátoři nezapomněli na své závazky a hned druhý den po akci, bylo na místě konání festivalu uklizeno. Na závěr jsem připravil rozhovor s jedním z organizátorů Borisem. Poskytl další snímky z WoodStodu 2004, takže je zveřejněna už druhá fotogalerie z tohoto festivalu. První, kterou jsem pořídil já, naleznete zde.

 

… rozhovor s Borisem:

 

Kdo dostal tuhle myšlenku?


Boris: Přáli jsme si uskutečnit ve Stodě něco nevšedního, co ještě nikdo neměl odvahu pořádat, a tak vznikla myšlenka OPEN AIR FESTIVALU, který se uchytil a stává se z něj hezká tradice. První ročník vznikl vlastně třeba také z důvodu představení kapely V3Ska, aby se dostala do podvědomí stoďanů. Byli bychom rádi, aby tato akce nezanikla.



Kolik lidí se podílelo na přípravě aktivně i pasivně?


Boris: Aktivně pět lidí z kapely a ostatní spíš, že třeba roznášeli plakáty a podobně, jinak pasivně nevim, ale každá pomoc byla vítaná.



Jak dlouho trvaly přípravy?


Boris: Zhruba dva měsíce předem.



Oslovil jsi nějaké sponzory?


Boris: Žádné sponzory jsme neoslovili, dělali jsme si všechno svépomocí, snad jen zapůjčení návěsu, by se dalo nazvat sponzorským příspěvkem.



Na kolik vyšlo pořádání takovéto akce?


Boris: Celkem náklady vyšly na 45.000,- Kč. Z toho 40.000,- Kč tvořily náklady na kapely a ozvučení.



Pokryl výdělek alespoň náklady?


Boris: Výdělek téměř pokryl náklady, nic jsme nevydělali, spíše se trochu prodělalo, ale výdělek vůbec nebyl smyslem pořádání tohoto festivalu, šlo o to, aby se lidé dobře bavili a přišli příště zas.



Kolik přišlo zhruba návštěvníků a jaký byl odhad?


Boris: Celkový počet návštěvníků se pohyboval asi kolem 400 lidí a zhruba jsme se trefili do našeho odhadu. Bohužel ne všichni byli platící, tudíž se nepokryly všechny náklady.



Co si myslíš že se vám povedlo nejlépe a co by se ještě dalo zlepšit?


Boris: Byl jsem spokojen se vším, ale přáli jsme si nižší vstup, což se nám nepovedlo z důvodu velkých nákladů na kapely. Jinak po organizační stránce nemám výhrady, alespoň z mého pohledu, ale nejlépe to bude vidět na reakcích čtenářů, kteří tam byli, ti mohou posoudit, co by se dalo ještě zlepšit.



Vyšla vám letos radnice vstříc, pomohla vám a jak?


Boris: Byli jsme mile překvapeni, jak nám radnice vyšla vstříc a nabídla pomocnou ruku. Nechala tam posekat trávu, poskytla místnost jako šatnu, urovnala terén bagrem a poskytla elektřinu a samozřejmě prostranství, za což jim děkujeme a doufáme, že to nebyla naše poslední spolupráce. Myslím, že akce, hlavně po kulturní stránce, svým způsobem přispěla k zviditelnění Stoda.



Podle čeho jste vybírali složení kapel?


Boris: Vybírali jsme podle jejich volných termínů, polovina oslovených kapel, které jsme plánovali, neměla čas. Výběr byl také podle toho, abychom poskytli návštěvníkům pestrost hudebních stylů, což bychom chtěli zachovat i pro příští rok s ještě větším počtem kapel.



Prozradíš nám nějaké plány na třetí ročník, aby se účastníci měli na co těšit?


Boris: Chtěli bychom, aby festival byl alespoň dvoudenní, víc prozrazovat nebudu, nechte se překvapit.



Určitě je to ještě dost brzo, ale už přemýšlíte o nějakém novém místě, nebo
použijete stejné?


Boris: Nejspíš asi stejné, ale pokud by se vyskytlo nějaké lepší, nebudeme proti, tohle celkem vyhovovalo.



Jaký máš celkový pocit z pořádané akce?


Boris: Mám z toho určitě dobrej pocit a doufám, že se to všem líbilo a jak už jsem řekl, asi nejvíc to bude poznat na reakcích návštěvníků.



Našli se lidé, kteří vám házely klacky pod nohy? Kdo?


Boris: S nějakými většími nepříjemnostmi jsme se nesetkali, snad největším klackem pod nohami byli opilci [s úsměvem na tváři], kteří napadali zvukařovo stánek.



Ještě bych chtěl poděkovat všem návštěvníkům, kteří se přišli na náš festival podívat, také ještě jednou Radnici, velmi nás potěšilo, že nám vyšla v rámci možností vstříc, doufáme že si zachováme její přízeň a na závěr děkujeme všem dobrovolníkům, co nám pomáhali.